Fakta - Historie


Připomenutí …….

Protože se blíží májové oslavy, rozhodli jsme se napsat něco, co připomene důvody, proč chodíme na Javorník.

(Využijeme knihy „A žijí dál“)

Javorník. Malá klidná obec, dnes zasvěcená turistice, leží uprostřed lesů a krásní šumavské přírody. A přece již dávno i zde žili lidé, a nebyli odloučeni od světa, i když chudí, strádající, potýkající se s horami, hladem a nespravedlností.    Jsou doby a události, pod jejichž vlivem se osudy lidí mění v nechtěné a nebezpečné situace. Tak tomu bylo i na Javorníku v těžkých letech hospodářské krize a fašistické okupace (tady náš národ zažil skutečnou okupaci a pak už to nikdy okupace nebyla).
   V nevelkém vesnickém stavení žila chudá, ale početná rodina Hanzlíkových. Otec Alois Hanzlík odjížděl do světa za prací, později pracoval ve vsi na stavbě silnice. Výdělky byly malé, proto velká tíha starostí o rodinu padala také na matku.    Šla léta. Bída, hlad, nedostatek a starosti o rodinu, na jejímž zajištění se podíleli všichni. Mezi dětmi vynikal Jaroslav. Od dětství nesnášel ponižování a ústrky. Bil se s chlapci sedláků a vždy hájil chudé Stejně si počínali i někteří další chlapci z Javorníka. Vysloužili si již tehdy přezdívku „ bolševici“. Školní docházku ukončil v roce 1929. Učil se zedníkem u stavitele Kotrby v Praze.    Od té doby pracoval aktivně s mládeží. Šířil mezi nimi pravdu o VŘSR a o Leninovi. Organizoval schůze a různé jiné akce na Šumavě. Vysvětloval lidem také situaci ve Španělsku.
Pozastavoval se nad tím, že byť lidé neustále pracují, tak mají bídu a jsou zadluženi (Nepřipomíná vám to něco?) Nenechal se umlčet výhružkami, ani nabídkou lepšího života.
   V domě u Hanzlíků se konaly dvakrát až třikrát v týdnu domovní prohlídky (fašisté si dělali co chtěli). Četníků vadili knihy a tak je trhali a jinak ničili. Jaroslav navzdory perzekuci se znovu a znovu zapojoval do boje za lepší a spravedlivější život. Pomáhal při organizování odborů v Úbislavi, na Javorníku a v dalších vesnicích. Jeho věrnými spolupracovníky v obci byli soudruzi Vít Vintr, Václav Holeček, Josef Kraml, František Voldřich, Václav Blahout, Šimon Dohnal a jiní. Celé obec byla prodchnuta komunistickými myšlenkami. Ano, komunismus, to byly vždy jen myšlenky a říká-li někdo něco jiného, tak lže. Prohlídky a akce policie byly stále častější. V roce 1935 byl Jaroslav odvolán do Prahy a působí jako tajemník Rudých odborů. Na Šumavu se však pravidelně vrací. Za politickou prací se dostává i na Slovensko. Patnáctým březnem začíná rozsáhlé zatýkání komunistů. Už v dubnu 1939 je v Praze zatčena řada javornických soudruhů. Jsou to Václav Mach, Josef Venclík, František Venclík, Václav Uhlíř, Josef Blahout. Protektorátní policie to měla zmapované. Na Jaroslava Hanzlíka byl v dubnu vydán zatykač. Je včas varován a uniká. Až v srpnu 1940 je při jedné schůzce s rodinou v Praze prozrazen spojkou. Je postřelen do nohy a zadržen. Nastávají týdny mučivých výslechů na Pankráci. Nic neprozradil. Byla zatčena i jeho žena, která byla nakonec propuštěna. Jaroslav byl poslán do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde bylo spolu s ním přes 10000 Čechoslováků. Vrátilo se jich pouhých 1500. Zahynuly zde i soudruzi Eduard Urx, Synek, Sinkule aj.
   Dne 28. července 1942 zde byl zavražděn i Jaroslav Hanzlík. Gestapáci ho zmrzačeného prostě hodili do lomu jako mnoho dalších.
   Působení a život Jaroslava Hanzlíka bylo tím, co vždy charakterizovalo komunisty. V komunistické straně byly aktivní pro své přesvědčení, né pro přání někoho jiného.
   Malá obec Javorník má tedy svou revoluční minulost, revoluční tradice a má své hrdiny, kteří se zapsali do dějin a na které nesmíme zapomínat. Jaroslav Hanzlík a další soudruzi jejichž jména jsou na javornickém památníku, musí mít dnešní následovníky, bez takových lidí a jejich aktivit umožníme aktivity jiné, člověka ponižující.

[logokscmdve.jpg]

Také nás najdete na Facebooku

Copyright © OV KSČM Prachatice | JapetStudioJapet Studio 2001-2016 | Všechna práva vyhrazena Admnistrátor stránek Speciální stránky